Druhý zářijový pobyt za námi

28.9.2018

Na druhém zářijovém pobytu se sešlo opět 15 dětí, které poprvé zakusily ranní jinovatku a teploty pod nulou.

Na druhém zářijovém pobytu se sešlo opět 15 dětí, které poprvé zakusily ranní jinovatku a teploty pod nulou. K našemu překvapení to však vadilo pouze týmu a rodičům, děti zdatně v zimních čepicích a bundách čistily koníky a pejskové se stále vydatně koupali v rybníku. Děkujeme Šimonkovi, který nám o tomto pobytu napsal pát řádků:

Milá Kačko,

já a máma jsme si pobyt s koňma a se všemi kamarády z týmu Mirakl zase užili. A to i když nás překvapila nečekaná zima, kterou jsme přečkali zachumlaní v zimních bundách i kabátech, i noční uragán, který lámal suché stromy jako sirky a který vystřídal nádhernou nebeskou scenérii předcházející úplňku. Tou se kochala hlavně maminka. Ale za statečnost jsme byli odměněni krásným „babským“ létem a teplem. Takže s rozděláváním táboráku neměl Janek problém.

A teď něco o mých prožitcích. Já si užívám jízdu na hřbetu koně, kdy prožívám radost a štěstí, i když se při nasedání na koně bojím, že to pokazím. Že třeba kopnu Majdu. A třeba, když Majďáka hladím, tak se mi po tvářičkách rozlije pocit štěstí, jak když on hladí mě.

A někdy se zase jízda stane dramatickou, jako když jsme se při jízdě potkali s jezdcem, kterému koně splašil traktor, a on ho nedokázal zvládnout. Majďák se lekl a zacouval do křoví. Kristýnka mě sundala dolů, aby mohl Majďák vyjít zpátky na cestu, a Janek mě zpátky vysadil ze země na koně. Je to borec. Tým zvládl celu situaci dobře a zdraví jsme dojeli do cíle.

Psů už se tolik nebojím, ale štěkání mě stále leká.

I když muzikoterapie není pro můj ročník, tím myslím, dětské básničky, které už pro mě nejsou (je mi 12 let), tak přesto na ni chodím kvůli své mamince, která ráda poslouchá, když hraji na šamanský buben.

Takže Tě Kačko zdravíme, všem děkujeme a těšíme se na říjnový pobyt.

Šimon a máma

IMG_20180926_191937.jpg

IMG_20180926_191909.jpg

IMG_20180923_203904.jpg

IMG_20180923_200318.jpg

Přílohy